Zveřejněno papežovo poselství ke Světovému dni míru 2014

Vatikán. "Bratrství jako základ a cesta k míru" – to je téma Světového dne míru, který připadá na Nový rok 2014. Dnes bylo zveřejněno každoroční poselství Svatého otce k tomuto dni. „Bratrství mezi lidmi předpokládá a vyžaduje transcendentní otcovství,“ píše papež František v úvodním odstavci devítistránkového dokumentu. A „počínaje uznáním tohoto otcovství – pokračuje - se ustavuje bratrství mezi lidmi, když se člověk stává bližním tím, že se stará o druhého.“ (čl.1)

Pro porozumění tohoto povolání člověka k bratrství a také překážek, které stojí v cestě k jeho rozpoznání a uskutečnění, je zásadní nechat se vést poznáním Božího plánu, jak je představen v Písmu svatém. Kniha Geneze praví, že všichni lidé se vyvozují ze společných rodičů, Adama a Evy, páru stvořeného k Božímu obrazu a podobě (Gen 1,26), z něhož se rodí Kain a Ábel. „V příběhu této prvotní rodiny – píše papež František – spatřujeme genesi společnosti, evoluci vztahů mezi lidmi i národy… Příběh Kaina a Ábela učí, že lidství v sobě nese povolání k bratrství, ale také dramatickou možnost se tomuto povolání zpronevěřit. Dosvědčuje to každodenní egoismus, který je základem tolika válek a tolika nespravedlností: četní muži a ženy totiž umírají rukama těch bratří a sester, kteří se neumějí považovat za takové, tj. za bytosti učiněné pro vzájemnost, sdílení a darování".

Papež pak klade otázku, zda lidé budou vůbec někdy moci odpovědět na touhu po bratrství, kterou do nich vtiskl Bůh Otec. „Dokáží svými silami přemoci lhostejnost, egoismus a nenávist a přijmout legitimní rozdíly, které charakterizují bratry a sestry? Odpovědět bychom mohli parafrází slov Pána Ježíše: poněvadž existuje jediný Otec, který je Bohem, vy všichni jste bratři (srov. Mt 23,8-9). Kořen bratrství tkví v Božím otcovství. Nejde tedy o vágní a historicky neúčinné, rodové otcovství, nýbrž o detailní a mimořádně konkrétní, osobní lásku Boží ke každému člověku (Mt 6,25-30). Jde o otcovství, které účinně plodí bratrství, protože Boží láska, pokud je přijata, stává se impozantním činitelem přeměny existence a vztahů k druhým, otevírá lidi solidaritě a činorodému sdílení.“ (čl.3)

Lidské bratrství – pokračuje papež František – je tedy znovuzrozeno v Ježíši Kristu a Ježíšem Kristem Jeho smrtí a vzkříšením. Kříž je definitivním „místem“ založení bratrství, které lidé nejsou s to sami vytvořit. Ježíš Kristus přijal lidskou přirozenost, aby ji vykoupil, a láskou k Otci až k smrti na kříži z nás svým vzkříšením vytváří nové lidstvo zcela sdílející Boží vůli a Boží plán, který zahrnuje plnou realizaci povolání k bratrství.

Kristus je tak novým a definitivním počátkem nás všech, kteří jsme povoláni rozpoznat se v Něm jako bratři, jako synové téhož Otce. On je Smlouva sama, osobní prostor smíření člověka s Bohem a mezi bratry. Ve smrti na kříži je Ježíš také překonáním separace mezi národy, mezi lidem smlouvy a pohany, kteří až dosud byli bez naděje a bez smlouvy. (č.3)

Odtud pak papež František odvozuje např. zásady boje proti chudobě, jejíž hlavní příčinou je právě nedostatek bratrství mezi lidmi i národy. „Nesmíme zapomínat - píše papež - na učení církve o takzvané sociální hypotéce, na jehož základě, jak praví sv. Tomáš Akvinský, jestliže je dovoleno, ba nutno, »aby člověk vlastnil svoje statky« (S.Th. II-II, q.66,a.2), pak „se musí na věci právem držené dívat nejen jako na své, ale též jako na společné, a to v tom smyslu, aby mohly být nejen k jeho vlastnímu prospěchu, ale i prospěchu druhých“ (Lumen gentium, 69). (čl.4) V této souvislosti pak Svatý otec hovoří o potřebě „bratrství v ekonomice“: „Vážné soudobé finanční a ekonomické krize – píše se v poselství – mají svůj původ v postupném vzdalování se člověka od Boha a od bližního, v chamtivé honbě za materiálními statky na jedné straně a v ochuzení vztahů mezi lidmi a mezi společenstvími, což mnohé žene do k tomu, aby hledali uspokojení, štěstí a bezpečí v konzumu a výdělcích přesahujících každou logiku zdravé ekonomie, píše papež František a cituje z první encykliky Jana Pavla II.: „Skutečně již existuje konkrétní nebezpečí, a můžeme je i sami postřehnout, že zatímco člověk neobyčejně zvětšuje svou vládu nad světem věcí, ztrácí otěže této své vlády a různými způsoby podrobuje onomu světu sám sebe, stávaje se předmětem mnohostranné manipulace – i když často není přímo postřehnutelná – celou organizací společenského života, výrobním systémem a tlakem hromadných sdělovacích prostředků.“ (Redemptor hominis,16). (čl. 6)

„Nezbytný politický a ekonomický realismus – píše papež František v závěru poselství ke Světovému dni míru – nesmí být redukován na pouhý technicismus zbavený ducha, který ignoruje transcendentní dimenzi člověka. Chybí-li tato otevřenost vůči Bohu, každá lidská aktivita se ochuzuje a lidé jsou redukováni na využívané předměty. Jedině budou-li lidé ochotni pohybovat se v bezpečném prostoru otevřenosti Tomu, který miluje každého člověka, muže i ženu, budou politika a ekonomie účinnými nástroji integrálního lidského rozvoje a míru.“